Včera večer jsem dočetl neobyčejně zajímavou knihu – Gary E. Weir a Walter J. Boyne odhalili tajemství sovětského ponorkového loďstva v titulu v češtině nazvaném Nukleární ponorky v akci. Vyzpovídali vysloužilé sovětské ponorkáře a získali zajímavý přehled o situaci za studené války, přehled, o kterém snily všechny západní tajné služby. Jenže malér – překladatel Vladimír Čort za asistence „jazykového korektora“ PaedDr. Libora Hlaváčka, PhD., český výtvor naprosto zmrvil. Rozebral jsem to podrobně na své webové stránce. Přesto knihu vřele doporučuji.
Přitom jsem si uvědomil, že takových překladatelských hříchů najdeme každý rok víc. Nezapomenu na to, jak jsem v roce 1997 zkritizoval Jana Pospíšila za překlad knihy CIA od Ronalda Kesslera, jednoho z nejlepších amerických novinářů, kteří pronikli do zákulisí tajných služeb. Kessler, se kterým jsem se shodou ve stejném roce setkal ve Washingtonu, napsal ojediněle objektivní knihu o této proslulé americké tajné službě – ani jí nepodlézal, ani nezkresloval její práci.
Když recenze v MF Dnes vyšla, zavolal mě majitel nakladatelství Eminent, které knihu přivedlo na svět, a požádal, jestli bych se nepodíval na obtahy knihy FBI rovněž od Kesslera a překlad rovněž od Pospíšila. Opět jsem se zhrozil. Co s tím? Nakladatel chtěl, abych to opravil. To jsem odmítl. Byla by to ukrutná práce, řezničina, na kterou jsem neměl ani čas, ani chuť. Doporučil jsem mu, aby nechal udělat nový překlad, bylo by to snazší. S tím jsme se rozešli.
A co myslíte, že se stalo? FBI za čas vyšla v té zpotvořené podobě, do jaké ji Jan Pospíšil uvedl. Raději jsem to Kesslerovi ani nezamejloval.
Teď bojuji s Českou televizí nejen kvůli Detektoru, ale i kvůli „hrdinskému“ komunistickému vyzvědači Karlu Köcherovi, kterého loni v červnu přivítal a hezkými slovy hladil ve svém pořadu Uvolněte se, prosím, Jan Kraus.
O Detektoru jsem napsal už dvě poznámky na svou webovou stránku, druhá byla přetažena i na tento blog. Rada pro popularizaci vědy Akademie věd přijala na můj návrh protestní dopis adresovaný Radě ČT. Protest visí na webové stránce Akademie věd. teď jsem se dověděl, že se podařilo znemožnit neumětelům, kteří Detektor vyrábějí, aby jim Archeologický ústav AV umožnil natáčet cosi o „energetických bodech pod svatým Vítem na Hradě“ – další nesmysl, který mají na programu.
Lidé, kteří znají zákulisí ČT, mi říkali: „Česká televize se z toho bude snažit vykroutit. Je Petru Vachlerovi, producentovi, který tento pořad vyrábí, příliš zavázaná. Mimo jiné vlastní střižny, ve kterých ČT dělá.“
Pokud se týká Köchera, Rada ČT shodila moji stížnost ze stolu, přehodila ji na ředitele Janečka, který se tím neráčil obtěžovat, a odpověď jsem dostal od osoby kritizované – dramaturgyně pořadu Matáskové. Kolega Erik Tabery z Respektu mě vyzval, abych místo protestu se ponořil do archívu a Köcherovu činnost vynesl na světlo boží. Vůbec se mně do toho nechtělo. Znamenalo to strávit mnoho hodin anebo i dnů v badatelně Úřadu pro zahraniční styky a informace.
Nakonec mi nic jiného nezbývalo. Jenže o Köcherovi je v archívu přes 10 tisíc stran dokumentů. „Co z toho chceš?“ zeptali se archiváři. Když jsem jim řekl, co potřebuju, zalomili rukama: „Víš, jak je velký jeho spis?“ Za několik měsíců vylovili asi 1500 stránek a já jsem je pročítal hezkých pár dnů.
Výsledkem byl článek, který jsem dopsal někdy v listopadu. Jenže byl tak dlouhý, že se na jednu tiskovou stranu nevešel. Co s ním? Nakonec šéfredaktor Robert Čásenský rozhodl, aby ho otiskl Pepa Chuchma v příloze Kavárna. A ten ho zpracoval do dvou dílů – na 9. a 16. února.
Čekal jsem, že Rada ČT anebo ředitel ČT Janeček zareagují – kamarádi z televize říkali, že budou dělat jako by se jich to netýkalo. Bohužel měli pravdu. Dneska jsem tedy napsal další stížnost Radě ČT, aby se tím znovu zabývala. Současně požádám některého poslance, který je členem mediální komise, aby si na nečinnost Rady ČT posvítili.
Všechny tyhle kauzy mají jeden společný jmenovatel. Jejich pachatelé ztratili zdravý selský rozum a jde jim jenom o sledovanost, poslechovou, prodejnost – tedy o peníze.
Jak proti nim bojovat? Tím, že je budeme znervózňovat, kritizovat je, nevzdávat se, znovu a znovu do nich bušit. Když jsou neschopní, přesněji možná všeho schopní, ať jdou pryč! Mezi slušnými lidmi nemají co dělat. Ano, je to věčný boj, ale vzdávat se nemůžeme.
