Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jděte do biografu, pánové: Tobruk

18. 09. 2008 16:58:12
Před chvílí jsem se vrátil z premiéry filmu Tobruk. I když jsem o bojích našeho praporu v Africe hodně četl, i když mi o něm vyprávěl primář dr. Josef Hercz, dnes generál ve výslužbě, teprve teď jsem plně pochopil ty hrůzy, které museli naši - a nejen naši - vojáci snášet.

Tobruk byl klíčový přístav v Libyi, který drželi od začátku druhé světové války Britové. Italové a Němci ho však potřebovali, aby mohli lépe zásobovat svá vojska. Britské velení se rozhodlo, že ho musí uhájit za jakoukoliv cenu. V říjnu 1941 vyslali k jeho obraně i československý prapor, necelých osm stovek mužů, pod vedením podplukovníka Karla Klapálka. Drželi se statečně, i když na ně nepřítel tvrdě doléhal. A o tom natočil scénárista, režisér a producent Václav Marhoul tento film.

Není to dokument, není to hraný film s několika hrdiny, chybí tam ženy a láska - vida, i bez toho lze udělat přitažlivý film. Je to tříšť příběhů, které nemají začátek ani konec, příběhů mužů, kteří jdou do boje proti nacistům ve jménu svobody své vlasti, ale po několika týdnech či měsících toho mají plné zuby - ano, písku mají doslova plné zuby, tělo i uniformy. Přesto se dokážou vzchopit a bojovat, dokonce přemoct nenávist vůči desátníkovi, který je buzeroval, a bez ohledu na nebezpečí ho zraněného dotáhnout za kousek skály. Ten závěr je skutečně dojemný - představuje vrchol čestnosti a lidskosti.
Známe válečné filmy plné bojů, lásek a hrdinství. Tobruk je však úplně jiný, řekl bych lidštější. Pro dámy nebude moc přitažlivý, chybí tam věci, které mají rády, zato pánové poznají nefalšovanou válku, válku bez příkras a iluzí.

Nevím, jak se o tento filmu zasloužil otec Václava Marhoula. Možná synovi vštěpoval některé vlastnosti, které ho k tomuto tématu přivedly. Rozhodně je dobře, když syn věnoval film otci - takový výraz hluboké úcty nebývá častý. Sám jsem Marhoula staršího potkával v letech 1968-1969, kdy jsme spolu zasedali v redakční radě časopisu Junák.

Od událostí, které jsme na plátně viděli, uplynulo málem tři čtvrtě století. To je pochopitelné, komunistický režim se snažil západní vojáky vymazat z historie, jenom okolo osmašedesátého se podařilo něco málo o nich natočit. A teď zase trvalo roky, než Marhoul sehnal potřebné miliony.

Ovšem v cestě za rehabilitací západního odboje by měl pokračovat - nabízí se spousta příběhů, většinou takřka neznámých. Například mne fascinují výkony našich zpravodajců, kteří za druhé světové války působili ve Švédsku a Švýcarsku. Sám jsem je velmi pracně vydrápal ze zapomnění do třetího dílu knihy Československo ve zvláštních službách. Ale je i spousta příběhů jiných. Věřím, že Václav Marhoul se po úspěchu Tobruku - o němž nepochybuju - k těmto tématům vrátí.



Autor: Karel Pacner | čtvrtek 18.9.2008 16:58 | karma článku: 15.69 | přečteno: 2191x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Peter Krivda Soliwarski

Konkrétní podzim - Klub konkretistov

Vo štvrtok, teda 14. septembra tohoto roku sa konali vernisáže pri otvorení výstav Konkrétní podzim 2017 vo výstavných priestoroch Hradca Králové a Pardubíc.

26.9.2017 v 15:55 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Karel Sýkora

Rybář pragmatik... :-)

Rybář je člověk živíci se lovem a prodejem ryb. Tato činnost je označována jako rybolov. Základními rybářskými pomůckami při chytání ryb jsou pruty, sítě, vrše, případně harpuny.

26.9.2017 v 13:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 69 |

Richard Mandelík

Lípa musica 2017

Po prvních sondách a článcích v odborném tisku a zveřejnění programu 16. ročníku rozhodnuto, že na několik koncertů pojedu a podaří se mi k tomu též přesvědčit Honzu.

26.9.2017 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Karel Sýkora

Andrej Karaulov – Obyčejný fašismus

Ukrajina je země ležící ve východní Evropě; na východě hraničí s Ruskem, na jihozápadě s Moldavskem (včetně neuznaného Podněstří), Rumunskem, na západě s Maďarskem, Slovenskem a Polskem, na severu s Běloruskem.

26.9.2017 v 5:38 | Karma článku: 5.34 | Přečteno: 126 |

Eva Šamánková

Lidé, kteří mě znali

Dva životy. Ten první - mladá žena mezi dvěma muži. Než přijde 11. září a všechno změní... Ten druhý - zralá žena, matka dospívající dcery, žijící roky bez partnera... Oba životy se liší, a přece patří jedné jediné ženě...

25.9.2017 v 18:41 | Karma článku: 7.03 | Přečteno: 199 | Diskuse
Počet článků 10 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5911
Celý život jsem prožil v MF-MF DNES jako redaktor pro vědu. Nejvíce jsem se zajímal o kosmonautiku, po roce 1990 o nejnovější dějiny a špionáž. Napsal jsem kolem třiceti knih.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.